Šárka Pakostová

Ze skoro buddhistky skoro pohankou

Buddha, Osho, jóga, meditace, čakry, minerály. Miluju to. Miluju všechny tyhle věci. Miluju všechny ty myšlenky, kresby, samotný pohyb a v poslední době nejsem jediná. Z duchovního vzdělávání a uklidnění se stal téměř fenomén a já jsem jedině pro. Lidé se snad konečně začnou zajímat více o sebe než o druhé, pokud to tedy bude takhle fungovat, protože u mě to zaručeně funguje. Stačila jedna dobře vybraná kniha a jedna příjemně zacvičená hodina jógy a ocitla jsem se v úplně jiném světě.

Po malých krůčkách se dostávám trochu hlouběji, když mě zkrátka něco nadchne dokážu tomu obětovat hodiny, dny, týdny i měsíce, abych o daných tématech věděla co nejvíce. V knihovně jsem skoro každý týden a domů si pak odnáším batoh plný knih, které hltám do konce výpůjční lhůty. Jógu jsem se snažím cvičit minimálně jednou denně (i když ne vždy je chuť a čas), miluju ten pravidelný pohyb, který jde ruku v ruce s dechem, tak krásně mě to uklidňuje. Zkoumám čakry a snažím se je do hloubky pochopit, zjistit o co tady vlastně jde a na levé ruce si nosím čakrový náramek. S nadšením a jiskrou v očích o těchto věcech vyprávím a ráda se dozvídám odkudkoli nové zajímavosti. Miluju, když se pro něco nadchnu a vůbec mi nevadí, že na mě druzí koukají jako na blázna.

Čím víc se moje myšlenky prohlubují a čím víc přemýšlím o sobě samé vyvstává přede mnou i otázka:„Proč vlastně hledáme vyšší smysl a proč ho vlastně hledáme na východě? Proč právě tam? Vážně u nás není něco podobného?“

No a tak začla moje nová cesta.

Moje několika měsíční láska k duchovnímu rozvoji kdesi z Asie nikam nezmizela, ba naopak přinesla mi přesně to co by člověk očekával. Dostala mě k sobě samotné. K mým kořenům, který jsou ale v Čechách a jsem přesvědčena, že i tady najdu něco co stojí za povšimnutí. Nebude to velký Buddha, ale ani Ježíš, protože před ním tu bylo ještě něco krásnějšího.

Příroda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *