Usmívejte se, bude vám krásně

Processed with VSCO with a6 preset

Po horkém dni se najednou spustil šílený déšť. Mezi domy se však stále proplétalo slunko a ve vzduchu bylo cítit dusno. „Bude duha“ pomyslela jsem si a zadívala jsem se nahoru. Kapky deště mi dopadaly na rozpálenou pokožku. V tom slyším cinkání tramvaje a je mi jasné, že musím hlavu sklonit zase zpět a uhnout. Tramvaj přede mnou zastavuje a já v odrazu vidím úsměv. Je to můj úsměv. Chvíli se na sebe ještě dívám, než se dveře tramvaje otevřou a najednou je mi hrozně hezky. Úsměv dělá tolik, i když je to váš vlastní. Myšlenky z práce jsou najednou pryč a já se v plné tramvaji lidi usmívám asi jako jediná.

Otvírám knížku, kterou jsem si minulý týden koupila a znovu se usmívám. Ta knížka je o mně. Zjišťuji o sobě něco, co už vím vlastně dávno, ale nějak jsem si to nechtěla přiznat. Diagnóza se nazývá HSP – vysoká citlivost nebo pro někoho známější přecitlivělá. A je to venku. Jsem cíťa. A věřte nebo ne, poprvé z toho mám radost. Páč podle tý knížky nejsem evidentně na světě sama. Minimálně jsme dvě! Vystihuje mně asi 95% věcí a nejvíc se usmívám u pasáže, kde autorka popisuje, že nejen že vysoce citlivý lidé daleko hůře snášejí smutek, ale o to víc se radují z maličkosti. No to jsem přesně já! Miluju první květiny na jaře a první spadané listí na podzim. Miluju vůni knih, miluju vymoženosti v Ikea, miluju zpěv ptáků a vůni lesa. Miluju první obětí s mámou, když se měsíc nevidíme a první pusu od ségry. Miluju, když mě přítel líbá na čelo a  miluju, když se po horkém dni spustí déšť, zrovna jako dnes. Tyhlety maličkosti, mě bůhví proč dělají neuvěřitelně šťastnou a tak mi je prosím neberte. Nedávno jsem partě svých přátel otevřeně přiznala, že jsem si dlouho myslela, že film Marťan je podle skutečný události a všichni si ťukali na čelo a mně to naopak přišlo hrozně roztomilý, že jsem vlastně tak trochu tupoun co má radost z člověka, kterej přistál na Masu a přežil tam. A tyhle chvíle prostě taky miluju, když si uvědomím, že to že některé věci nevím, je vlastně v pořádku a o to víc je to zábavný.

A taky šíleně miluju náhody. A chvilky s přáteli. A když mi revizor v tramvaji pochválí tetování.

A pak je mi krásně a stačí mi tak málo.

A kdy je krásné vám?

0 comments on “Usmívejte se, bude vám krásněAdd yours →

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *