Šárka Pakostová

To zvládneš

A tak jsem si sedla na okraj gauče a po tvářích mi začali velmi pomalu stékat slzy. Smutek mě pohtil celou od konečku prstů až po hlavu. Děkuju. Šeptala jsem lehce do pološera svého bytu.

Děkuju, že si vzala všechnu tu svou odvahu na to, udělat jednou něco jinak. Že si udělala ten hrozně těžkej krok, sama pro sebe. Že si se zeptala. A nevadí, že to co si se dozvěděla zabolelo, dozvěděla si se pravdu, víš na čem jsi. Už nemusíš vkládat energii tam, kde není potřeba. Děkuju, že si vydržela. Děkuju, že si zachovala chladnou hlavu. Děkuju.

Skrčila jsem nohy a s láskou se objela tak jak nikdy. Cítila jsem, jak mám u sebe člověka, kterého nejvíc miluju. Sebe.

Nádech, výdech. To zvládneš. Tyhle situace tě jen učí být silnější.

Položila jsem hlavu na kolena a tiše šeptala.

Toužím mít u sebe člověka, který mě bude milovat celou, s mýma dobrýma i špatnýma vlastnostma a já budu milovat jeho. Chtěla bych někoho s kým budu moct rozebírat i ty nejhlubší témata a společně se zasmějeme i nad obyčejně povrchníma věcma. Přeju si, abych vedle sebe měla parťáka do nepohody i vášnivého milence. Chci někoho, pro koho vztah nebude znamenat jen odškrtnutí políčka na to-do listu, ale někoho kdo v tom všem vidí smysl a bude na tom chtít pracovat.

Objala jsem se ještě silněji.

Věřím, že každým dnem jsem k tomu všemu blíž, cítím to. A možná jsem naivní, ale věřím, že tam někde je, jen ještě nepřišel ten správný čas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *