Taková ta klasická dovolená

Pro ty co se obávali, že budu popisovat den po dni, si právě v této chvíli mohou oddechnout, nebudu.
První čtyři dny jsme prakticky trávili jen na pláži (řekněte popravdě, byly by jste jiní??).
Vzhledem k tomu, že jsme vše na co jsme si vzpomněli měli zdarma, neustále jsme ucucávali Piňa Coladu a,  když se večer za barem objevil Ernesto, neodolali jsme Mojitu (jen on ho prostě uměl famózně!). A protože jako správní Češi, denním chlebem bylo pivo. Pokud vás to zajímá, pivo točené chutná docela dobře, nemá tak velkou pěnu jako to naše, ale pít se dá. S pivem v lahvích už je to o něco horší, pokud si ovšem neseženete pivo Bucanero, na které jsme narazili v Havaně, ale o tom až příště.
Hlady jsme tam taky neumírali, jak jsme si původně mysleli. Snídaně, obědy, večeře vše bylo formou švédských stolů, takže jsme často odcházeli velmi pomalým krokem a velkým nacpaným břichem. Tím, že to byl ráj pro turisty nebo cirkus (jak tomu říkala průvodkyně), jídlo se moc nelišilo od toho našeho. Jediné co mě překvapilo bylo teplé mléko ke cornflakes a studené hranolky s kečupem, který spíš chutnal jako čistý rajčatový protlak. Abych pravdu řekla, nejvíc mě chybělo jablko a pořádně slaný brambůrky.
*
*
Po čtyřech dnech jsme se s tímto luxusem rozloučili a v devět ráno už jsme seděli v plně klimatizovaném,
modrém, turistickém autobuse (jediné co tu jezdí), směr Havana.
Pohled z okýnka byl neuvěřitelný…Nádherná, ničím neporušená příroda, až se tajil dech.
*
 *
*
 Uprostřed toho všeho z ničeho nic stála koza, ano jen tak sama stála, a asi po kilometru druhá, a pak kůň. Zpočátku jsem se u každé kozy divila a hledala majitele, ale po 20 km pusta a prázdna, jsem si zvykla. Když se najednou objevil polorozpadlý dům, hned mě bylo jasný komu těch pár zvířat z minulých kilometrů patří.
Jo a zastávky, ty tam taky mají, většinou stojí opět uprostřed ničeho a stojí na ní tak 30 lidí, který opravdu nevím odkud se vzali.
Uprostřed cesty se zastavujeme u baru, kde prý mají tu nejlepší Piňa Coladu, což jsme usoudili z toho, jak průvodce divoce házel rukama, ukazujíc palec hore, a neustále opakoval “ Gůůůd Piňa Colada“.
Po té co řidič dopil poslední kapku, národního pitiva,(ano, i řidič může pít, proč ne?)jelo se dál.
Po hodině cesty se dostáváme do předměstí Havany. Neustále se uklidňuji tím, že centrum určitě bude vypadat lépe, protože chátrající paneláky na mě nepůsobili nejlíp.
*
*
Centrum poznáte dost jednoduše, sochy slavných i méně slavných historických osobností jsou prakticky na každém kroku, plakáty s všudypřítomným Che nejsou výjimkou. A pokud se ptáte na Fidela, ano i ten se tu občas objeví,  ale řekla bych, že už to tam lidé taky moc neřeší, jak si tady myslíme.Co se týče domů nic se od předměstí skoro nezměnilo, paneláky se změnili v historické zchátralé budovy s nádhernými balkóny, které Kubánci hyzdí tím, že na nich věší prádlo.
*
*
Autobus prudce zastaví, průvodce se zvědá a křičí Habana Libre, což je signál pro nás. Vystoupíme z autobusu, vezmeme kufry a dostáváme se před jednu z  největší budov v Havaně – Hotel Habana Libre.
*
( Za všechny fotky patří velký dík – pc2photo )

2 comments on “Taková ta klasická dovolenáAdd yours →

  1. Zatím to vypadá zajímavě.. jak článek, tak i celkově Kuba z tohoto reportu. Hodně mě tato divočina, chudá města a celkově tento styl láká, tak snad se někdy podaří! Stejně nejvíce jsem se zasmál pijícímu řidiči, tam je asi možné fakt všechno! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *