Proč si přát a jít si za tím

Právě jsem dočetla knížku, kterou jsem četla rok. Ne nebyla to Bible a ani nebyla psaná japonsky. Jen před rokem přišla v nevhodnou dobu. V té době jsem byla úplně jinde než jsem teď. Ale do mého světa prostě přijít měla a když jsme před měsícem stála před svojí knihovnou, vytáhla jsem právě tuhle. Knížka Deset přání má trochu haluz obal, začátek by se dal smrsknout do pár vět, ale je možné, že by celý příběh nebyl tak unikátní. Abych pravdu řekla, podobnou knížku jsem nikdy nečetla. Knížka je plná motivace, dobré nálady, v kombinaci s trochou lásky ( jo spíše pro holky), odehrávající se v Praze, Barceloně a Římě.

Někdy mě přehnané motivační knížky dostávají ještě do větších depresí. V téhle knížce bylo vše tak nějak přirozené. Některé pasáže, přiznávám, byly krapítek delší a už jsme si řikala: “ Jo, vím, že se mám držet svého snu”, ale pak jsem si uvědomila proč to ta holka vlastně píše. Protože každej víme, že se máme držet toho svýho snu, ale tak nějak za nim moc nejdeme, že jo?

No jsem stejná.

Už nějakej ten pátek, respektive asi rok, se plahočím v tom co mě jakože baví a kam by tedy vlastně měla směřovat moje cesta. Věřte mi nebo ne, a kdo mě zná tak mi to uvěří, dokážu se pro věci hrozně moc nadchnout a hned bych po nich skočila po hlavě, možná proto nepřekypuju penězi. Tam někdo nahoře prostě moc dobře ví, že bych pak skočila po první příležitosti, která by mě nadchla. Asi to má nějak vyzrát nebo co.

Jenže mě už je 26 a řikám si, jestli už bych jako neměla náhodou vědět co mě vážně baví. Místo toho každý měsíc přijdu s novým nápadem co ze mě bude. Jako ono je to docela zábava. Znáte to vzrušení, chvění v břiše, když se zamilujete? Tak to stejné zažívám pokaždé, když si uvědomím, že TOHLE je to co chci dělat. Mám hlavu k prasknutí ze všech těch nápadů, nespím, nejím a pořád si jen zapisuju co mě napadá a hledám na Pinterestu inspirativní obrázky. Schválně se podívejte na můj Pinterest a sami poznáte kolik mě toho v životě potkalo, pro co jsme se nadchla.

Někdy si i řikám, že to třeba někdy ani nepřijde, že prostě budu celej život jen objevovat, vždyť to je taky fajn. Za svůj poměrně krátkej život už jsem snad chtěla být vším možným, chtěla si otevřít úplně všechno od kavárnu po uklízecí firmu, věřte nebo ne, uklízení miluju, ale to je na jinej článek. Nicméně mě stejně po nějaký době zase moje hlava překvapí tím, co dokáže zase novýho vymyslet. To je neuvěřitelný co se mi v tý hlavě všecko točí.

A tak se zase vracím ke knížce. Ta knížka byla o deseti snech, které si přála a za kterým si hlavní hrdinka šla a vše se ji splnilo, protože za tím jednoduše šla. Nic víc, nic míň. Nesnila v oblacích, dělala kroky, aby svých snů dosáhla.

Otvírám knížku, abych se vrátila k přehnutým spodním rohům ( jo, ničím takhle knížky, ale jak si jinak rychle zaškrtnou, že na téhle stránce mě něco inspirovalo?) a přemýšlím.

“V životě můžeme lidi inspirovat, motivovat, připomenout jim, kdo ve skutečnosti jsou. Ale nemůžeme rozhodnout za ně, jak chtějí se svými dny naložit a čím se dál budou řídit. To už je jen a jen na nich. Každý jsme kapitánem vlastního života”

A tak to je.

P.S. Mami díky za knížku.

1 comment on “Proč si přát a jít si za tímAdd yours →

  1. Úplně vím, o čem ve článku mluvíš. Mě bude 22, ráda už bych tak nějak měla představu o svém životě, ale neustále se to mění. Pár snů se mi už splnilo, ale ty hlavní pořád čekají na šanci. Moc díky za tip na knížku, ty motivační mám ráda 🙂 Rozhodně si jí přečtu!

    Lucienne

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *