Mějte se rádi, takový jaký jste, páč takový jste nejlepší

Pamatuju si ten den, kdy mi bylo strašně na nic. Nálada byla na bodu mrazu, ne-li pod ním. Nedokázala jsem se usmát, nedokázala jsem vidět nic pozitivního. Svět byl šedej. Neměla jsem na nic náladu a brouzdala internetem. Byl to podzim před třemi lety.

Nenáviděla jsem se za to, že nedokážu dělat to, co mě doopravdy baví, že si nedokážu udržet kluka, že neumím fotit, že neumím dělat kafe, že neumím vařit, že se nedokážu dokopat ke cvičení, že mám tlustý stehna, velkej zadek a obří břicho, že nejsem tak krásná jak bych chtěla být, že nosím děsný hadry a že jsem prostě k ničemu.

Rozhodla jsem, že se sebou začnu vážně něco dělat. Jóga, běh a změna komplet celýho jídelníčku. Jóga mě měla uklidnit a běh s jídlem pomoci k lepší postavě. V tý době byl velkej boom proti lepku, takže “dieta” byla jasná. Žádnej lepek. Do Google jsem zadala něco jako: “recepty bez lepku nebo jak vařit bez lepku, co jíst místo lepku, výzva bez lepku”. A v tu chvíli jsem objevila rybičkovej blog. Ne že by byl jen o jídle z rybiček, ale autorky byly obě ryby, to jen aby nedošlo k omylu. Tyhle dvě rybičky se v červnu pustily do výzvy bez lepku a vyzvaly k tomu i svoje čtenáře takovým způsobem, že jsem chtěla začít ihned. Byla jsem plná nadšení, celej ten článek ve mně vyvolával euforii. Hrozně se mi líbilo jakým stylem byl napsanej, tak lidsky, jako bych ho psala já. No, a tak jsem scrollovala dál, ke starším článkům. A ano, zde se dostáváme k jádru pudla.

Proscrollovala jsem se tenkrát ke článku s názvem 30 dní intenzivní rybí sebelásky! *
A bylo to tady. Rána jako z děla. Tenkrát mnou projelo děsný mrazení, takový to, když se něčeho bojíte, protože to neznáte, ale děsně to chcete zkusit, páč cejtíte, že je to vono.

A tam jsem poprvé poznala Karolínu. Ženu s neuvěřitelně milým hlasem, která mluví tak, jak ji pusa narostla, má nakažlivej smích a hlavně vás donutí vážně něco dělat. No a světě div se, celý to pomohlo. Teda ne najednou, ale tam tenkrát začala ta moje cesta. Tam začalo to moje #miluju. Ona stála na tý startovní čáře a pomohla mi vyběhnout.  Za tu dobu jsem uběhla už spoustu koleček, občas zakopla, občas měla chvíle, kdy jsem si říkala, že na tohle prdím – a v těhlech chvílích jsem si znovu projížděla jeden a ten samej kurz o sebelásce. Vždycky to pomohlo, až jsem si ho pak nemusela pouštět vůbec, možná jen tak z nostalgie.

Od tý doby se tyhle vzestupy a pády nálad a emocí nezměnily, jsem přeci žena, proboha! 😀 Ale umím s nima pracovat. Vím, že když je mi smutno a chci bejt sama, je úplně v pohodě říct kámoškám, že s nima dnes na to víno nepůjdu a napustit si raději vanu. A že je úplně v pohodě čučet hodiny na Youtube videa, když je vám prostě na nic. Teda pokud to neděláte každej den. A hlavně, že s tim velkým zadkem se dá taky žít a dost dobře ho i někdo bude mít rád a že si těch křivejch zubů nikdo nevšimne, páč máte prostě nádhernej úsměv. 

Takže celý, co vám tady chci říct, je: sebeláska není bullshit. Sebeláska je ksakru fakt potřeba. Páč i když kolem sebe máte kámošky, co vás zbožňujou, a chlapa, kterej vás miluje, uvnitř sebe jste pořád sami, jen se svým vlastním já. A když si to vnitřní já myslí, že to vnější já není tak hezký, dělá to neplechu a nemůžete být nikdy spokojený. No a pak jste protivný na toho svýho milýho muže, že vám dnes neřekl, jak vám to sluší, a myslíte si, že když vám kámošky řeknou, že jste kočka, tak že určitě kecaj.

Ta cesta není lehká. Neříkám že je. Ale stojí to za to. Garantuju vám úsměv na rtech, neuvěřitelnou úlevu, lásku k sobě, ale i k ostatním a vlastně k celýmu světu. Páč pokud nemáte rádi sebe jak byste mohli mít rádi ty okolo?

Takže Karolí, tohle je první díky za to, že jsi mi ukázala začátek cesty.

  * Pokud si chcete kurzem sebelásky projít stejně jako já, v dnešní podobě ho najdete přímo u                   Karolíny tuhlenc. Tak směle do toho ❤️

0 comments on “Mějte se rádi, takový jaký jste, páč takový jste nejlepšíAdd yours →

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *